Informace > Odborné články

Kdo pochopil cenu dešťové vody a dokáže s její pomocí ušetřit nejen na zalévání zahrady, určitě při každém dešti slyší nejen kapat dešťové kapky, ale uslyší i cinkot peněz házených do kasičky. Odtud tedy náš titulek.

Válka o vodu
V roce 1956 byla uzavřena v Egyptě smlouva, podle níž této zemi přísluší ročně 55,5 miliard litrů vody, která proteče Nilem. Ten je totiž v Egyptě jedním z nejvýznamnějších a v období sucha také jediným zdrojem vody. Pokud by však došlo v některé z jižněji položených zemí, třeba v Etiopii nebo Zairu, k události, kvůli níž by bylo třeba Nil třeba jen na určitou dobu přehradit, zůstal by Egypt zcela bez vody. Už v roce 1987 prohlásil Butros Ghali, tehdejší egyptský ministr vnitra, že pokud dojde v Egyptě k válce, bude to válka o vodu. Prudký nárůst počtu obyvatel, tvorba pouští a změna klimatických podmínek způsobují, že denně umírá odhadem až 35 tisíc lidí na následky nedostatku vody nebo její infekce.
To je jen výběr z fakt, která člověku dokáží nahnat hrůzu. Lze sice tvrdit, že nás se tento problém netýká, ovšem v tomto případě se nejedná o problém lokální, nýbrž globální. To, co se nyní děje v jižních zemích, se během několika desítek let může stát realitou i o něco severněji. Argument, že vody je u nás dostatek, také příliš neobstojí. Nemine rok, abychom neslyšeli ve zprávách, že pokud nepřijde déšť, čeká nás chudá úroda. Anebo naopak: vody je zase až příliš a začne-li trvaleji pršet, zničí úrodu záplavy. Takže kde je ten zakopaný pes?

Važme si deště
Dešťová voda, kterou tak zatracujeme pro její kyselost, je v podstatě čistá. Obsahuje jen stopy dusíku, zatímco v litru pitné vody se tento prvek vyskytuje v množství až 50 mg. Pitná voda je navíc dobře zásobena fosforem, draslíkem, sodíkem, hořčíkem a na mnoha místech i bohatě vápníkem.
Dešťová voda je však na soli chudá, proto se výborně hodí pro zalévání. Existují dokonce rostliny, které jinou než dešťovou vodu nesnášejí. Kromě toho je pitná voda příliš cenná na to, abychom s ní zalévali zahradu.
Zahradníci často spekulují nad tím, z jakého materiálu by měla být střecha a okap, aby voda, která po nich steče a která se používá k zalévání, nebyla kontaminována. Často se poukazuje na zinek nebo měď, protože voda tyto těžké kovy rozpouští. Jde však pouze o mikroskopické množství, které v žádném případě nemůže mít vliv na zdravotní stav člověka.
Využívat však dešťovou vodu pouze pro zalévání je stejné, jako kdybychom chtěli dřevem pouze topit. Ačkoli zařízení pro zachycování a využívání dešťové vody nejsou žádnou novinkou, jejich rozšíření stále není tak masivní, jak bychom možná v souvislosti s růstem cen za vodu očekávali. Je totiž zcela zbytečné používat na splachování, praní a údržbu tutéž vodu, jakou používáme na mytí nádobí, vaření a osobní hygienu! Pitnou vodu dokáže dešťová zastoupit na mnoha místech, kde bychom to možná ani nečekali.

S vodou na cestách
Pokusme se sledovat vodu na její cestě se střechy přes okap k zásobníku a odtud přes čerpadlo ke kohoutku: čím větší a strmější je střecha, tím více voddy dokáže zachytit. Čím bude střešní krytina hladší a odolnější, tím vyšší bude kvalita vody, protože na strmé střeše se zachytí méně nečistot. Ideální pro tyto účely by tedy byla pálená střešní krytina. Na betonových taškách se sice drží více nečistot, zato však v nich obsažený draselný karbonát zajišťuje částečnou neutralizaci kyselé dešťové vody.
Prvotní čištění vody od hrubých nečistot (listí, mech) probíhá ve filtrech umístěných uvnitř okapových rour. Pro tyto účely se osvědčily také speciální filtrační lapače, které hrubé nečistoty s minimem vody odplavují do kanalizace, zatímco vodu čistou přivádějí do zásobníku. Jinou možností jsou štěrkové filtry předřazené vodnímu zásobníku. Jsou naplněny štěrkem střední frakce, který je však čas od času třeba poměrně komplikovaně čistit a za pár let zcela vyměnit. Důležitou součástí filtračního procesu je také zařízení pro zachycování plovoucích částic umístěné přímo v zásobníku.
Vlastní zásobník na dešťovou vodu lze umístit prakticky kamkoli. Tím nejjednodušším je velká plastová nebo plechová nádoba v zahradě, je však třeba počítat s velkým znečištěním. Více vody lepší kvality lze shromáždit v podzemním zásobníku, v němž bude navíc voda uložena v temnu a chladu, tudíž nebude vystavena hnilobným procesům. Vzhledem k tomu, že uložení podzemního zásobníku je poměrně náročné, doporučuje se toto řešení zvláště u novostaveb, případně při rekonstrukci, kdy je na pozemku k dispozici těžká technika. Používají se jak betonové nádrže, tak lehčí polyetylenové tanky, které jsou však dražší. Pokud máme dostatek místa ve sklepě či garáži, lze umístit plastový zásobník i do suterénu domu. V každém případě však nesmí být zásobník příliš malý. Pro závlahu je ideální tank o objemu asi čtyři, pro použití dešťové vody i v domě asi pět metrů krychlových.
V případě využití dešťové vody na praní, splachování a údržbu je zapotřebí paralelní rozvod, což je v případě novostavby záležitost poměrně laciná. Jinak je tomu u stávajících staveb. Tam, kde jsou WC nebo prádelna v těsné blízkosti zásobníku, by neměl být větší problém dodatečně opatřit druhý rozvod. Dešťová voda je pomocí čerpadla rozváděna do plastového potrubí, přičemž by měla být možnost, v případě jejího nedostatku, přepojit tento oběh na vodu pitnou. Vždy však musí být zajištěn bezkontaktní provoz obou systémů!


A vlastní úspora?
Podle výše ceny za kubík vody se pohybuje také výše vlastních úspor. Při našich výpočtech jsme uvažovali průměrnou čtyřčlennou rodinu, která za den spotřebuje 140 litrů vody na osobu. Srovnávali jsme čtyři domácnosti, různě využívající dešťovou vodu a čistírnu odpadních vod (viz tabulka). Jak je z teoretických výpočtů zřejmé, instalovat při průměrné spotřebě vody druhý rozvod pro vodu dešťovou bez čistírny odpadních vod se vyplatí jen velmi malou úsporou (úspora činí cca 2000 Kč za rok). Jiná je už situace, kdy budeme provozovat čistírnu odpadních vod a přečištěnou vodu nebudeme odvádět do kanalizace (neplatíme tedy stočné), ale budeme ji používat pro závlahu zahrady. Pak činí úspora až cca 4800 Kč za rok, což už je částka poměrně výrazná. Záleží pak ještě na druhu samotného systému, pro který se stavebník rozhodne.
K finanční úspoře však ještě přistupuje hledisko ekologické. Podobně jako primárních fosilních paliv značně ubývá, i pitná voda se získává stále obtížněji a k jejímu konečnému čištění je zapotřebí značného úsilí a technických opatření. Je tedy namístě pitnou vodou šetřit a tam, kde je to vhodné, používat vodu dešťovou. Možná nám pak zvuk dešťových kapek začne znít jako cinkání ušetřených korun.